Tiskový servis pro novináře, březen 2006

Newsletter, 28.3. 2006

Mapa české školy – sociologická data, která jinde nenajdete.

Společnost Scio získává ze svých evaluačních projektů velmi cenné informace, které nemusí sloužit jen školám k jejich vlastnímu hodnocení, ale veřejnosti k tomu, aby dokázala pochopit vnitřní poměry českého školství. Když se dělá sociologický průzkum, zjišťované teze se obvykle ověřují na řádově stovkách respondentů. Projektu Mapa školy, který pro základní školy a nižší stupeň víceletých gymnázií připravila společnost Scio, se zúčastnilo přes 90 000 respondentů z řad ředitelů škol, učitelů, žáků a jejich rodičů. Odpovídali na otázky zaměřené na názory a postoje formující školní klima – tedy prostředí, v němž se samotné školní vzdělávání uskutečňuje. Ze souhrnných odpovědí všech aktérů školy byly vypracovány analýzy, které jednotlivým školám slouží jako podklad před započetím tvorby školních vzdělávacích programů a plnění jejich zákonné povinnosti autoevaluace podle vyhlášky č. 15/2005 sb. Posbíraná data na průřezových 158 otázek představují z tohoto pohledu ráj pro sociologické zkoumání a pro kohokoliv, kdo se zajímá o české školství. Kromě výsledků zpracovaných individuálně pro jednotlivé školy přinesl projekt mnoho zajímavých informací pro celé školství. Například jsme se dozvěděli, jak učitelé vnímají současnou reformu školství. Na otázku "Považujete přechod ke školním vzdělávacím programům za krok správným směrem?" Odpovědělo ne a spíše ne 44 % učitelů základních škol a 46 % učitelů víceletých gymnázií. Jako krok správným směrem vnímá ŠVP 38 % učitelů ZŠ a 31 % učitelů víceletých gymnaziálních učitelů (odpovědi ano a spíše ano). Toto nepříznivé zjištění naznačuje, že v učitelských řadách převládá nedůvěra a skeptický postoj ke změnám, které s sebou nový školský zákon přinesl. Zajímavé je tento výsledek porovnat s názory ředitelů, kteří byli tázáni, jaký zájem o tvorbu ŠVP očekávají z řad učitelů. 160 dotazovaných odpovědělo, že očekává od učitelů nadprůměrný nebo aktivní přístup, jenom 26 ředitelů předpokládá zájem minimální nebo pasivní. V případě zájmu o podrobné výstupy z Mapy školy se neváhejte obrátit na koordinátorku projektu Mgr. Sylviu Janciovou (sjanciova@scio.cz, tel. 234 705 553).

Protichůdnost vzdělávací politiky státu, záměrů krajů a představ průmyslu.

Ministerstvo školství oznámilo, že chce zvýšit počet gymnázií, respektive gymnazistů (až na 40 % celkového počtu středoškoláků). Jak jsme informovali v minulém newsletteru, dlouhodobé záměry krajů, coby zřizovatelů středních škol, sice počítají s udržením počtu gymnazistů, ale s jejich navýšením podle představ MŠMT nesouhlasí.
Mezi hlavní důvody tohoto sporu patří odlišné prostředí v němž se vytvářejí vzdělávací politika státu a dlouhodobé záměry regionů. Zatímco globálním trendem ve vzdělávání je přechod ke vzdělanostní společnosti, záměry krajů jsou do velké míry určovány okamžitými potřebami regionů. Ty se více podřizují okamžitým požadavkům trhu a jeho specifickým regionálním charakteristikám.

Častým argumentem pro odmítání záměru ministerstva zvýšit počet gymnazistů je požadavek regionálních zaměstnavatelů na vyšší počet kvalifikovaných pracovních sil ze středních odborných škol a učilišť. Tento argument je typický takřka pro všechny kraje v ČR.

Reprezentativně charakterizoval tento postoj prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl (Učitelské noviny č. 10), který tvrdí, že absolventi gymnázií jsou pro tuzemský pracovní trh nepoužitelní. Za záměrem zvýšit počet gymnazistů vidí pouze snahu státu ušetřit, protože studenti gymnázií jsou výrazně levnější než studenti SOŠ a učilišť. Pan Míl zároveň přichází s myšlenkou, která stojí za zamyšlení – velké firmy na trhu by měly zřizovat své vlastní odborné školy. Otázkou je, zda je k tomu musí stát více motivovat nebo zda příprava vlastních kvalifikovaných pracovníků není dostatečnou motivací sama o sobě. Samozřejmě za předpokladu, že firmy mají ve svém dlouhodobém plánu zůstat v tomto regionu a nechodit pouze za dalšími investičními výhodami.

Proti jsou pravděpodobně také ti pedagogičtí pracovníci, kteří jsou zainteresováni v odborném a učňovském školství. Podle ředitele SOŠT, SOU a U Jihlava Josefa Váci už nyní údajně studuje na gymnáziích 10 % dětí, která tam „nemají co dělat“. Ředitel Váca si cení rodičů, kteří „za každou cenu netlačí své dítě k maturitě, když šikovnost jeho rukou zastiňuje úroveň paměti a chuť hltat kvanta teorie“. Otázkou však je, zda je šikovnost rukou do budoucna tím, co absolventům učilišť zajistí uplatnění na trhu práce.

Aktuální potřeby trhu jsou jedna věc a vize do budoucnosti druhá. Příklon ke vzdělanostní společnosti je pro ekonomiku, která chce držet krok s vyspělým světem, nezvratitelný (viz ČR pohořela v počtu vysokoškoláků). Chce-li však stát uskutečňovat tuto vzdělávací politiku, musí o ní v prvé řadě přesvědčit kraje – zřizovatele středních škol. Dobrým „médiem“ by mohl být právě projekt Potenciály (Vyšší kvalita pro gymnázia), který zohledňuje jednak potřebu zvýšit počet vysokoškoláků a jednak zachovává vysoký studijní potenciál studentů gymnázií. Projekt je založen na monitorování studijních předpokladů žáků ZŠ (zejména žáků z nepodnětného sociálního prostředí, kteří mají v ČR ke studiu mnohem dále než v jiných srovnatelných zemích) a na podpoře jejich dalšího studia. Projekt by tak mohl sloužit jako most mezi státní politikou, záměry krajů a požadavky pracovního trhu.

Ještě jednu nutnost je potřeba naplnit, pokud chce stát uskutečňovat to, co ústy ministerských úředníků prohlašuje. Chce-li zvyšovat počty gymnázií a lyceí, neměl by jim zároveň házet klacky pod nohy. Projekt waldorfského lycea v Semilech má téměř všechno – návaznost na předcházející vzdělávací stupně tohoto typu, zajištěné financování, podporu dětí, rodičů, města i kraje. Chybí mu pouze licence MŠMT, bez níž nemůže existovat. Snad se na ministerstvu vzpamatují a svůj odmítavý (!) postoj ještě zváží…

Zelení kontra vzdělávání.

S nárůstem preferencí Strany zelených a s jejich velmi pravděpodobným zastoupením v poslanecké sněmovně v dalším volebním období je nutné brát vážně jejich volební program, a to zejména z těchto důvodů:

Strana zelených je možným koaličním partnerem v širokém politickém spektru. Vzhledem k rozložení politických preferencí se tak může stát nejen stranou parlamentní, ale i stranou vládní.

Vzdělání patří podle prvotních proklamací SZ, jmenovitě předsedy Bursíka, k prioritám volebního programu. Pokud by se SZ skutečně účastnila vyjednávání o složení budoucí vlády. Velmi pravděpodobně by se jednalo o obsazení ministerstva školství právě zástupcem této strany (případně programově nejbližší KDU –ČSL).

Z toho důvodu je nutné brát v úvahu následující body programu SZ:

SZ chce dosáhnout přijímaní uchazečů na SŠ i na VŠ bez přijímacích zkoušek. Tento plán je velmi smělý a dá se konstatovat, že v mnoha případech narazí na odpor, zejména vysokých škol. Jednak z hlediska toho, že mnohé vysoké školy si neumějí představit přijímání uchazečů bez přijímacích zkoušek (zejména školy s velkým převisem uchazečů nebo školy s náročným specializovaných studiem). Je pravděpodobné, že realističtější by bylo zavést model jednotné přijímací zkoušky (podobně jako v USA). V českém prostředí má k tomu nejblíže model přijímacích zkoušek Scio, kterého letos využije 7 fakult různých českých univerzit. Podobné zkušenosti má společnost Scio i s přijímacím řízením na SŠ (připravuje přijímací zkoušky pro více než 300 SŠ).

SZ chce zvýšit počet gymnazistů. Tento prvek je shodný s vizí ČSSD a pravděpodobně narazí na odpor regionů (viz Protichůdnost vzdělávací politiky státu, záměrů krajů a představ průmyslu). S podporou gymnaziálního vzdělávání za současného zvyšování kvality studia na gymnáziích, akceptovatelnou oběma názorovými proudy, počítá projekt Potenciály (Vyšší kvalita pro gymnázia), který je v současnosti společností Scio nabízen v jednotlivých krajích (viz níže).

stejně jako všechny ostatní strany chce i SZ zvyšovat platy učitelům. Vzhledem k této shodě se tedy dá očekávat, že tento trend bude pokračovat i po volbách.

SZ se chce zasadit o zvýšení finanční podpory škol. I zde je možné potvrdit shodu s programy ostatních stran. Záležet bude ale na to, zda školství bude i po volbách pro SZ prioritou. U dosavadních vládních stran se školství pohybovalo vždy na chvostu vládních cílů a tudíž bylo zvyšování jeho podpory závislé na tom, kolik peněz v rozpočtech „zbylo“.

SZ odmítá školné – v tomto ohledu se jeví jako pravděpodobné, že pokud by došlo k povolební koalici se zastoupením ODS a SZ (což předseda Bursík nepřímo odmítl), musela by ODS, ve snaze vytvořit funkční koalici, ze snahy zavést školné na VŠ upustit. Ostatní strany s vlivem na povolební dění ve školství školné v programu nemají.

Volební program SZ zde

Česká republika nebude moci konkurovat vyspělým ekonomikám – nemá vysokoškoláky.

Zpráva nevládní organizace Lisbon Council hovoří jasně: „Země, které podstatně investují do vzdělání, na tom ekonomicky i sociálně vydělávají. Za každé euro vynaložené do dosahování vysokých kvalifikací dostávají daňoví poplatníci zpět násobky ve formě hospodářského růstu.“

Zdejší politická reprezentace si tuto zákonitost začala uvědomovat velmi pozdě a při neschopnosti státu a krajů domluvit se na krocích vedoucích k jejímu prosazení do praxe (tedy zvyšování počtu gymnazistů -> efektivní zvyšování počtu vysokoškoláků, respektive restrukturalizace sekundárního školství v ČR) to vypadá, že to vůbec nebude jednoduché ani nyní, kdy je ČR s 11 % na chvostu zemí OECD (podle statistik z roku 2003) co do počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí. Česká republika je v tomto ohledu na úrovni Turecka – vezmeme-li v úvahu, že velká část tureckého obyvatelstva je stále ještě negramotná, není se čím chlubit.

Zpráva alarmuje před stavem evropského vzdělávání vůbec. Vedle zemí s vyspělým terciárním sektorem (žebříček vede Norsko s 38 %) se i u velkých evropských ekonomik objevují propady a dá se předpokládat, že země jako Čína nebo Indie budou následovat příkladu Jižní Koreje, která měla v 60. letech mizivé procento vysokoškoláků a dnes patří k zemím s jejich nejvyšším počtem. Nemluvě o gigantech, jako je Japonsko a USA, Evropa - a ČR obzvlášť – zůstává v rozvíjení zejména špičkových technologií a vývoje stále více pozadu.

Jako vzorový příklad uvádí zpráva finský vzdělávací systém. Ten je založen na financování z veřejných rozpočtů, ovšem přerozdělování financí se řídí výkonem a efektivitou (viz charakteristika). V ČR oproti tomu zaznívají takové názory (hejtman Jihomoravského kraje Stanislav Juránek), že by měla být obnovena prestiž řemesel…

Odklad jednotných maturit se (zatím) neuskuteční.

Poslanecká sněmovna zamítla návrh na odklad společných maturit ze školního roku 07/08 na školní rok 10/11. Návrh odkladu jednotných maturit vyplývá z požadavku nevstupovat společnými maturitami (společné maturity připravuje státní organizace CERMAT, zřízená za tímto účelem MŠMT) do procesu školské reformy (zavádění Rámcového vzdělávacího programu a jednotlivých Školských vzdělávacích programů), která sebou nese změnu dosavadních vzdělávacích plánů a osnov za programy vedoucí k dosahování tzv. klíčových kompetencí studentů. Jednotná maturita by tak mohla požadovat po studentech, na co nebyli během studia připravováni.

Podle některých poslanců lze odklad schválit až poté, kdy se projeví problémy s uskutečněním společných maturit, někteří zase nechtějí institut společných maturit zpochybňovat. Návrh na odklad předložili poslanci ODS, protinávrh podpořili poslanci za ČSSD, KSČM a dva poslanci KDU- ČSL.

Školský zákon rozděluje maturitní zkoušku na dvě části – státní a školní. Státní část bude připravena nezávisle na jednotlivých školách, školní zůstane v jejich kompetenci.

Budou muset mít ředitelé škol právnické vzdělání?

Zvýšené nároky na administrativu, zejména zatěžující ředitele škol a také zvýšené náklady spojené s poštovným. To prý zejména, podle ředitelů všech stupňů škol, přináší nový správní řád, který v českých školách nabyl platnost s novým rokem.

Nejvíce si patrně stěžují ředitelé středních škol kteří musejí podle nového právního řádu daleko důkladněji administrovat přijímací řízení. Pro ředitele základních škol nový správní řád také přináší více kancelářských činností, s jejich zvládnutím ale takové problémy nemají. Vyšší náklady na poštovné často řeší tak, že se snaží předepsané písemnosti předávat rodičům přímo.

Podle krajských úředníků se správní řád (na jejich úrovni) zvládnout dá. Uznávají ale, že ředitelé škol nemají k dispozici aparát krajského úřadu a že většina správní agendy dopadne na ně.