Skandál s přijímacími zkouškami: Jak je to ve skutečnosti?
V poslední době se množí kritika na adresu společnosti Scio a projektu Národních srovnávacích zkoušek (NSZ), podle jejichž výsledků letos poprvé řada vysokých škol přijímá uchazeče o studium. Zajímavé na tom je zejména to, že tato kritika má kupodivu regionální charakter - děje se tak výhradně v Olomouci a nevyhnul se tomu ani Olomoucký deník. A i když může být kritika velmi inspirující a prospěšná, v případě „olomouckého protestu“ tomu tak bohužel není.
V Olomouckém deníku vyšel 23. května 2007 článek „Chcete studovat? Připravte si peníze“. Pomiňme úsměvné gramatické a stylistické chyby, které by se na této úrovni objevovat neměly, a soustřeďme se pouze na faktickou rovinu. I zde je totiž řada nepřesností omylů a zavádějících tvrzení použitých za účelem vytvoření „senzace“, což je nutné uvést na pravou míru. Autor článku se dokonce dopouští určité mystifikace. V článku je citována „pracovnice pro vztyk s veřejností, která se odmítla představit“ (uvádím záměrně slovní tvar použitý v článku). Skutečnost je však taková, že pracovnice zákaznického centra, kde se autor článku představil jako běžný uchazeč, se představila a odpověděla na všechny dotazy. Nejedná se přitom o „pracovnici pro vztyk s veřejností“, ale o pracovnici vyřizující objednávky zákazníků. Společnost Scio má svého tiskového mluvčího, kontaktu s ním se však autor článku vyhnul.
Článek se v prvé řadě snaží poukázat na to, že studenti, kteří se hlásí na některé obory Filosofické fakulty UP v Olomouci a jsou povinni v rámci přijímacího řízení absolvovat NSZ, na tuto skutečnost doplácejí.
Už samotný titulek má evokovat, že dostat se na vysokou školu přes NSZ znamená cosi zaplatit. To je v článku dále rozvedeno tak, že ačkoliv uchazeč zaplatí administrativní poplatek za přihlášku, účast u přijímacích zkoušek, tedy u NSZ, musí hradit zvlášť. Článek také upozorňuje, že teprve „pozornější“ uchazeč může získat slevu.
Tak to není a autor článku tuto skutečnost pravděpodobně ví, pouze ji neuvedl ve skutečných souvislostech. Ve skutečnosti totiž každý uchazeč, který se přihlásil na FF UP (stejně jako na další fakulty, kterou přijímají podle NSZ), dostal od společnosti Scio i od fakulty samotné informaci o tom, že na základě podané přihlášky na fakultu má právo na tzv. slevový kupón, který může buď použít přímo k platbě za NSZ, nebo si může díky němu později nechat vrátit peníze, které za NSZ zaplatil (s dvacetikorunovým storno poplatkem).
Uchazeč tak reálně zaplatí pouze administrativní poplatek fakultě, jehož velká část slouží právě k pokrytí nákladů na NSZ. V případě většího počtu přihlášek pak uchazeči měli možnost získat adekvátně více slevových poukazů (vzhledem k počtu termínů NSZ maximálně tři), takže účast na všech termínech NSZ měli hrazenu z toho, co zaplatili fakultě.
Situace přitom nebyla nijak nepřehledná, jak se snaží článek tvrdit. Uchazeči měli po celou dobu spoustu informací o tom, co a jak mají udělat. Za celou dobu jsme se nesetkali s tím, že by někdo nebyl informován o možnosti využít slevových poukazů.
Tento systém je skutečně vzhledem k běžné tradici přijímacích zkoušek na VŠ zvláštní, ale vyplynul z jednání s fakultami. Jak už jsem ale jednou uvedl, domněnka, že mohl uchazečům komplikovat cestu na vysokou školu, nebo že by ji snad dokonce prodražil, je zcela mylná.
Autor se dále pozastavuje nad dalšími „úskalími“ NSZ a zmiňuje dvě – nemožnost absolvovat NSZ v Olomouci a to, že některým uchazečům nebyly ve stanoveném termínu zpřístupněny výsledky zkoušek. Skutečnost se má takto - NSZ se konají celkem na 23 místech v ČR a na Slovensku (přesný seznam je na http://scio.cz/in/2vs/nsz/kapacity.asp). Jedním z těchto míst je pochopitelně také Olomouc. Uchazeči přitom měli možnost vybrat si místo konání zkoušky s tím, že společnost Scio si vyhrazuje právo v případě naplněných kapacit nabídnout uchazeči jiná místa konání. Kvůli tomu byli také uchazeči o studium na VŠ několikrát upozorňováni, že by svou přihlášku měli podat co nejdříve, aby předešli následným problémům s nedostatkem míst. Vzhledem k tomu, že řada účastníků prováděla přihlašování až na poslední chvíli, došlo na již uvedenou eventualitu vyčerpání kapacit. Zajímavé je také to, že autor článku cituje někoho, kdo se nemohl do Olomouce přihlásit na první termín NSZ. Přitom právě první termín byl tím, který kapacity v Olomouci nevyčerpal. Ty byly vyčerpány až v případě druhého a třetího termínu za výše uvedených souvislostí. Pro úplnost je také třeba dodat, že uchazeči z Olomouce měli kromě autorem zmiňovaných možností k dispozici také Nový Jičín, Ostravu a Opavu (uvádím pouze města v relativní dostupnosti z Olomouce).
Ohledně receptu „jak na Scio“ v případě nepřístupných výsledků je nutno říci následující. Někteří uchazeči skutečně porušili obchodní podmínky NSZ (možnost seznámit se s nimi měli všichni) a nezaplatili ve stanoveném termínu poplatek za zkoušku v rámci NSZ, ať už přímo, nebo využitím slevových poukazů, které měli k dispozici. Pokud by to udělali při podávání přihlášky na vysokou školu, velmi pravděpodobně by jejich přihláška vůbec nebyla brána v potaz. Ne tak u NSZ, kdy jsme se snažili myslet na častou „zapomnětlivost“ uchazečů o studium na VŠ. V případě prvního termínu byla společnost Scio dokonce natolik tolerantní, že od uchazečů nevyžadovala žádné penalizační poplatky, které se k pozdní platbě podle obchodních podmínek váží. Teprve až s dalšími termíny začala společnost Scio v souladu s obchodními podmínkami tyto penalizace vyžadovat. Důvod? Celá řada uchazečů nezaplatila za zkoušky včas, čímž velmi podstatně ohrožovali organizaci NSZ a tím pádem všechny ty, kteří podle obchodních podmínek postupovali. Je nutné si uvědomit, že mezi uzávěrkou přihlášek, která byla stanovena zejména s ohledem na uchazeče, a samotným konáním NSZ bylo pouze několik málo dní a neuhrazené (tedy nepotvrzené) objednávky velmi komplikovaly konání NSZ v daném termínu. Zcela v souladu s obchodními podmínkami pak společnost Scio přistoupila k tomu, že uchazečům, kteří nesplnili svou povinnost, neposkytla výsledky zkoušek do té doby, než své závazky splnili. V drtivé většině případů byl tento postup oprávněný, vyskytly se ale také výjimky, v jejichž případě nešlo o neuhrazenou celou zkoušku, ale např. jen neuhrazení poštovného. Na základě jednotlivých konzultací pak byly výsledky těmto uchazečům v krátké době zpřístupněny, jak ostatně z článku vyplývá. Po celou dobu jsme se také snažili vycházet uchazečům maximálně vstříc, ať už měli jakékoliv problémy či požadavky. Informační servis fungoval na několika úrovních a všechny dotazy a problém byly řešeny – pokud to bylo možné – ve velmi krátké době.
Je nutno také podotknout, že článek vůbec nezmiňuje výhody, které NSZ uchazečům o studium na VŠ přinášejí, což je pro objektivní posouzení celého projektu podstatné. Kromě mnoha míst, na kterých se NSZ konaly, což mnoha uchazečům přineslo úspory za cestovné a ubytování minimálně v řádu stovek korun, to byly tři termíny a tedy větší šance na dobrý výsledek, společná zkouška pro více fakult (uchazeči tak často mohli absolvovat pouze jedinou zkoušku, která se započetla do přijímacího řízení na různé fakulty) nebo test obecných studijních předpokladů, který dokáže eliminovat odlišnou kvalitu středních škol, z nichž uchazeči přicházejí. Z průzkumu mezi uchazeči víme, že většina z nich považuje přijímací zkoušky v podobě NSZ za výhodnější a vstřícnější variantu než běžné přijímací zkoušky. Ví to i autor „kritického“ článku?
Dozvědět se více o tom, co to jsou Národní srovnávací zkoušky, můžete zde:
