ScioŠkoláci uspěli v přijímačkách na střední školy

Letos konečně nastala první příležitost zjistit, jak se děti vypořádají s rozhodujícími testy. Jejich výsledky splnily naše očekávání. Devatenáct z jednadvaceti absolventů devátých tříd se v prvním kole dostalo na střední školu, kterou si vybralo.

Díky tomu mají ScioŠkoláci nakročeno k životní spokojenosti. Ta je jedním z našich hlavních cílů. Současně ale děti prokázaly, že jsou schopny jít si za svým snem, důkladně se připravit a dosáhnout toho, čeho si přejí. „Poslední fáze příprav byla docela fajn. Děti si pomáhaly a navzájem si vysvětlovaly. Pokud něčemu nerozuměly, přišly za mnou nebo za ostatními průvodci. Měli jsme společný cíl, a proto nás vnímaly především jako pomoc,” říká průvodkyně Lenka Krčálová ze ScioŠkoly na Praze 11.

Od založení první ScioŠkoly v roce 2015 jsou letošní deváťáci prvními absolventy. S dětmi jsme pracovali pouze čtyři roky, s některými dokonce méně, protože do našich ScioŠkol v Brně, na Praze 9 a na Praze 11 děti přestoupily až v průběhu studia. Na časté dotazy z řad rodičů i novinářů odpovídal Ondřej Šteffl, zakladatel SCIO, pokaždé stejně: Jedná se pouze o jednu překážku, se kterou si naše děti určitě poradí.” Jeho vize se potvrdila.



Každé dítě se připravuje jinak

Věříme, že každý člověk je už od dětství jiný, a proto originální. ScioŠkoláci pokračují na různě zaměřené střední školy, většinou ale na gymnázia. Vybírali podle svého talentu a zájmů. Jejich příprava byla proto různá. „Na přijímací zkoušky jsem se připravoval asi čtyři měsíce. Učil jsem se sám nebo jsem chodil na doučování. Moje rada pro ty, co budou zkoušky dělat, je, ať se začnou připravovat co nejdříve. Nejdůležitější pak je naučit se porozumět otázkám v testu,” svěřil se nám absolvent Maty Kryšpín ze ScioŠkoly na Praze 9. Jiné děti využily osmitýdenní přípravný kurz. 


Úspěšnost v jednotlivých předmětech, posuďte sami!

 

Deváťáci ze ScioŠkol

Celostátní průměr

Matematika

60 %

43,1 %

Český jazyk

68,9 %

59,2 %

Celkem

64,45 %

51,15 %

*K dispozici máme výsledky čtrnácti dětí z jednadvaceti. Ostatní žáci nedělali jednotné přijímací zkoušky  (například z důvodu, že byli přijati na umělecké školy na základě zkoušek talentových).

Že je třeba přípravu nepodcenit a začít brzy, potvrzuje i průvodkyně Lenka. „V posledním roce to chtělo hodně práce jak od dětí, tak od průvodců. V prvním pololetí jsme ještě společně intenzivně doháněli látku, kterou jsme nestihli probrat v minulých letech. Přímo na testy jsme se připravovali měsíc nebo dva před ostrou zkouškou,” říká a už nyní plánuje, jak přípravu příště vylepšit.

Letošní úspěch ale neznamená, že se všichni ScioŠkoláci vždy dostanou na školu hned v prvním kole. Finální výsledek každého dítěte záleží na jeho vnitřní motivaci a píli. Úspěch všech ročníků škola zaručit nemůže, ale chceme udělat vše pro to, aby děti měly k učení pozitivní vztah. Zároveň je i v budoucnosti povedeme k tomu, aby nejen v přípravě na testy, ale i v životě, maximálně využily svůj potenciál.    

Jak svou přípravu prožívaly a popsaly děti?

Maki – Praha 11, 9. třída

Přijímačky na střední školy jsou náročné, to asi víme všichni. Ale nikdo z nás nepředpokládal, že to bude až tak stresující (ne všichni byli samozřejmě tak vystresovaní, někteří se spíš báli, jaké to bude na těch nových školách, ne o to, jak se na ně dostanou). Vyžadovalo to hodně přípravy, času a energie. Hodně trpělivosti a uvědomění si, že ani Scioškola nás holt nenaučí všechno. Probíhalo to tak, že jsme si nejdřív ujasňovali, na jakou školu vlastně chceme; šli jsme na festival škol Schola Pragensis, navštívili jsme ScioStřední, GEVO a Alt na Zatlance, byli jsme se podívat v zaměstnáních našich rodičů a známých (dva z nás také ve Sciu). Poté jsme se spolu s patrony, rodiči i mezi sebou rozhodovali, co je pro nás na naší střední škole důležité a co hledáme. Pak jsme probírali podávání přihlášek, talentové zkoušky, apod.
Nakonec jsme to zvládli dobře. Měli jsme štěstí, průvodci nás připravili dobře a nikdo na nás netlačil. Dostali jsme prostor a pomůcky (hromadu Cermatích a Scio testů) a procvičovali jsme si to, co bylo potřeba, pořád dokola. Naše příprava se skládala z vyplňování testů, procvičování toho, co nám nešlo a doučování se toho, co jsme předtím nedělali, například některé matematické pojmy. Měli jsme dokonce dva "projektové týdny", kdy jsme se věnovali jen přípravě a občas nějaké té odpočinkové aktivitě, diskuzím, meditaci a trikům na zklidnění. Podporovali jsme se navzájem, šli jsme na zkoušky ve stejný den na stejná místa, abychom mohli být spolu, dostali jsme podklady a naši patroni se nám to snažili co nejvíc ulehčit. Dokonce si s námi zkoušeli pohovory nanečisto! Když pak přišly ty dva "dny D", měli jsme tu největší podporu, jakou lze dostat. A potom, v druhém kole, pro některé z nás platilo úplně to samé. Takže vzkaz budoucím deváťákům na dalších Scioškolách zní: To dáte!:)

Vojta – Praha 11, 9. třída

Jako přijímačky jsem dělal jen talentovky a moje pocity z toho jsou, že tam bylo vedro a že mi začala trochu téct krev z nosu. Mojí přípravu jsem docela zanedbával. Jakože jsem občas něco nakreslil, ale stejně jsem se dostal, protože to PROSTĚ UMÍM.
Ve škole jsem se nepřipravoval, protože jsem dělal ty talentovky že jo.

 

Anonym, Praha 11, 9. třída

Jsem vcelku spokojen s výsledkem. Rozhodně jste mi pomohli /? praxí na akcí a uvolněné hodiny. ?/

Když jsem přišel do chodby, kde se scházeli všichni uchazeči, potkal jsem se s týpky a týpkyněmi, se kterými jsem se skamarádil během přípravných kurzů.

Po zahajovacím čase jsme byli posláni do místnosti, nějaké třídy, kde se nás ptali na základní informace, jako je telefonní číslo, místo bydliště atd. Po poznámce Týpka v košili o mém „krasopise“ jsem byl trochu znechucen.

Poté jsme šli do další místnosti kreslit. Tam jsem zjistil, že kreslím a používám úhel úplně jiným způsobem a myslím, že to je (důvod), proč jsem ztratil pár bodů. Taky tam byla týpkyně, co to celý nakreslila tužkou, i když jsme měli použít úhel, tak to mě trochu uklidnilo.

Poslední část
Pohovor o mně a portfolio

Byl jsem jeden z prvních, který měl nastoupit s fotografiemi a taky podstoupit nejvíc stresovou disciplínu. Po chvilce, co se asi 9 učitelů a učitelek dívalo na fotky, vypadali zaujatě. Poté si mě pan Kozlík, hlavní učitel oboru Fotografie, odtáhl na židli pro pohovor, který proběhl vcelku v pohodě až na to, že jsem neznal první Máj.

 

Tereza, Praha 11 – 9. třída

Dojmy z Přijímaček

Rok zpátky, co jsem přišla na Scio, jsem kompletně nevěděla nic o Cermat testech či o tom, co tam bude. Na začátku školního roku jsem umírala ze stresu a doučování, ve finále to až tak složité nebylo. Můj dojem z přijímaček byl velice těžko popsatelný – přijímačky mi přišly moc složité a byly tam i věci, které jsem si nemyslela, že tam budou. Ohledně míst, kde se přijímačky konaly, byly pokaždé v pohodě. V průběhu přijímaček jsem byla velice nervózní, možná ještě víc jsem byla nervózní v průběhu ústního pohovoru. Bylo to složité, ale dalo se to.

Reflexe vlastní přípravy

Již od září jsem chodila na doučování, studovala doma, pracovala si po svém. Snažila jsem se domů jezdit brzo a alespoň se podívat na Češtinu či Matiku. Rodiče mě během přípravy podporovali, kupovali různé sbírky a tak. Hodně krát mi pomohly Cermatky ze školy, na kterých jsem často pracovala doma. Často jsem ani z mé přípravy nespala. Měla jsem v hlavě věci, které musím umět. Plnila jsem úkoly z doučování, sem tam mi pomohla sousedka. Poslední dva týdny před přijímačkami jsem trpěla hroznou nespavostí, ale na všechno jsem se stihla podívat.

Reflexe školní přípravy

Chtěla bych ocenit Lenku, která nám natiskla tolik Cermatek i jiných testů, které mi strašně moc pomohly. O hodině Češtiny jsme také hodně pracovaly a dostala jsem hodně materiálů, jen většinu věcí jsem přes to vše na 100 % nepochopila.